Piráti: II. Kapitola- Mira
Všechno nejlepší Týnko <333 :))
Mia s Kirou se zastavily teprve až u přístavu. Celou cestu od sídla běžely tmavými uličkami a Kiře se ve svatebních šatech moc dobře neběhalo. ,,Takhle tě na palubu nepřijmou. Musíme udělat patřičná opatření.“ Promluvila po dlouhé době chůva a otevřela dveře do jednoho z ochodů, o kterých si většina obyvatel mysleli, že jsou pochybné či spolčené s piráty a další společenskou havětí. ,,Á Mia, tebe sem tu dlouho neviděl a nevěsta?“ Přivítal je postarší pán s holou hlavou a s křivým nosem, který naznačoval, že byl v minulosti několikrát zlomený. ,,Bartoloměji, nemáme čas se vybavovat. Ty šaty si budeš moct nechat. Hlavně z ní udělej na pohled chlapce a dej jí vše co bude potřebovat aby ji přijali na Miru.“ Vyjela Mia pro Kiru neznámým tónem. V očích se jí nebezpečně blyštilo a kdyby mohla ublížit pohledem, nevěsta si byla jistá, že by prodavač už krvácel.
,,Uh? Neříkej mi, že chce jít ve tvých sto..“ Zarazil se když mu Mia na pult hodila měšec s penězi. ,,Bez keců a zbytečných průpovídek. Prostě aby nešlo na první pohled nešlo poznat, že je to holka jasný?“ Zasyčela Mia a probodávala Bartoloměje pohledem. ,,Slečinko ty šaty sundat. Vlastně si sundej všechno. Nebudu se dívat, tady Mia ti pomůže voblýct emh intimnější kusy oblečení.“ Poručil a na chvilku odběhl do skladu. Pak se vrátil s pytlem plným oblečením a hodil ho před ty dvě. ,,A dělejte nebo vám vodjedou.“ Zavrčel Bartoloměj. Nevypadalo to, že by se s Miou dvakrát moc snesli. Prodavač dostál svého slova a zavřel se ve skladu. ,,Co je zač?“ Začala se vyptávat Kira zatímco jí chůva pomáhala dostat se ze šatů.
,,Bejvalej pirát, je to obchodník s piráty. Vlastně prodává všem pocestným pirátům co by tudy projížděli. Ale od tý doby co přístav hlídají španělé sem moc pirátů nezabloudí. Divím se, že nezkrachoval.“ Informovala Kiru Mia a sundala z ní poslední kusy šatů. Ty hodila na zem a rozvazovala dívce korzet. Po chvilce tam Kira stála úplně nahá a kdokoliv by šel kolem obchodu, měl by neskonalý výhled na její tělo. ,,Natáhni si tyhle.“ Podala Kiře čisté (snad nepoužité) klučičí spodní prádlo. Kira si ho s hihňáním natáhla a dlaněmi si zakrývala prsa. ,,Teď se nehýbej.“ Poručila jí Mia a v co největší rychlosti začala vnady Kir obmotávat obvazem, který co nejvíce utáhla. ,,Pak ti dáme tyhle kalhoty a tuhle košili, měla by to být o pár čísel větší takže ti bude volná a pospěš si.“ Spěchala Mia.
Za chvilku tam Kira stála oblečená do černých kožených kalhot, do bílé volné košile a obula si černé kožené mokasíny. ,,Barte pohni sem!“ Zakřičela na prodavače, který nevrle přišel do prodejny a prohlédl si Kiru. ,,Nevypadá zle, ale co s vlasy? Slečinko si schopná se vzdát těch vlasů? Budu tě muset vostříhat.“ Vytáhl si z šuplíku nůžky a Kira se na okamžik zděsila. Otočila se na Miu, která si založila ruce na prsou. ,,Chceš se stát pirátkou? Tak dělej. Mira za chvilku odjede.“ Řekla a Kira přikývla. Měla jasno, nemohla vycouvat. Teď už ne. Jakmile by se vrátila domů, čekala by ji jistě svatba s Jackem.
Ani ne za pět minut byly Kiřiny původně dlouhé rudé vlasy ostříhány na kraťoučký sestřih. ,,Připravil si věci?“ Otočila se chůva na prodejce, který vytáhl zpod pultu černý batoh. ,,Má tam všecko, vod provazu až po zásoby jídla a nějaký užitěčný věci.“ Řekl a Kira si batoh dala na záda. ,,Teď padejte, za chvilku vyplouvaj.“ Popohnal je Bartoloměj a obě dvě vyběhly směrem k přístavu. Kousek před cílem se Mia zastavila. V očích měla slzy a na rtech úsměv.
,,Od teď musíš sama delfínku. Pořád pokračuj za svým cílem a nikdy se nevzdávej. Hlavně na sebe dávej pozor. Čeká tě mnoho překážek, ale věřím, že to zvládneš. Běž a staň se tou nejlepší pirátkou na světě. A tohle dej kapitánovi.“ Objala Kiru a vtiskla jí do ruky obálku s dopisem. Kiře stekly po tváři slzy. Nerada se loučila. ,,Už jdi delfínku, opatruj se.“ Políbila ji na čelo a Kira se rozeběhla k přístavu. Mia zmizela ve spleti uliček.
Za chvilku ji viděla, musela se zastavit a rozdýchat to. Ta loď vypadala úžasně. Nebyla kdovíjak velká, byla sestavena z tmavého dřeva. Černé plachty slibovaly neskutečná dobrodružství. Po posádce běhalo několik pirátů a nosili nakoupené zásoby na loď. Kira se chvěla nervozitou. Nedokázala zastavit své rychle bušící srdce a pocení dívčích dlaní. Kolem krku měla řetízek, který dostala od Mii jako malá. Byla to zlatá mince s vyraženým neznámým znakem. Teď jí mince na krku neskutečně pálila, jako kdyby onen přívěšek žhnul touhou vstoupit na palubu.
,,Hej chlapečku zabloudils?“ Vykřikl na Kiru mužský hlas pocházející z paluby. Kira vzhlédla a o zábradlí se opíral muž středního věku s holou hlavou a s vítrem ošlehanou tváří. ,,Chci se stát pirátem!“ Vykřikla Kira sebejistěji než se cítila. Pirát se rozesmál, ale pak přestal když viděl, že to Kira myslí vážně. ,,To nebyl vtip?“ Zeptal se jako kdyby se chtěl ujistit. Kira ho nevraživě probodla pohledem. ,,Ne nebyl. Prostě mě přiveď za kapitánem týhle lodi a okamžitě.“ Zavrčela Kira a snažila se vypadat co nejodvážněji. V jednom z příběhů co ji Mia vyprávěla bylo, že piráti si cení odvahy.
,,Když chceš. Líbíš se mi kluku. Máš vodvahu takhle mluvit s někým kdo vodělal několik lidí. Támhle máš můstek, pojď na palubu chlapečku.“ Vyzval ho pirát a Kira podle jeho instrukcí přešla po můstku. Doufala, že si nikdo nevišmne jejích klepajících se kolen. ,,Jmenuju se Bro, pravá ruka kapitána. Teď se setkáš s šéfíkem, následuj mě chlapečku.“ Představil se pirát a vedl ji napříč palubou směrem k vchodu vedoucího do podpalubí.
,,Dále.“ Ozval se po výzvě v podobě hlučného zaklepání hlubší hlas. Bro se na Kiru povzbudivě zakřenil, otevřel dveře a surově dívku strčil do kajuty. Za Kirou práskly dveře. Kir si bolestivě třela čelo. ,,Au, blbej Bro co si sakra myslí?“ Kňučela Kira. ,,Co tu děláš?“ Vyrušil dívčinu z klení hluboký hlas nepochybně patřící kapitánovi. Kira samým leknutím vyskočila na nohy. Po tváři se jí rozlil ruměnec, úplně zapomněla, že tu není sama. ,,Ptám se znovu, co chceš? A piš si, že po třetí to opakovat nehodlám.“ Zeptal se znovu netrpělivě muž. ,,Dobrý den eh, chtěl bych se stát pirátem.“ Vysoukala ze sebe nervózně dívčina. Teprve teď si dodala odvahu aby zvedla zrak a prohlédla si kapitána lodi. Byl to postarší muž, černé rozcuchané vlasy měl propletené několika šedivými pramínky. Tvář měl lehce poznamenanou časem v podobě několika vrásek a také poznamenanou bitvami, na levé tváři se mu táhla od ucha dlouhá ošklivá jizva. Kapitán na ní upíral hnědé, hluboko posazené oči. Kiře jeho oči připomněli vyčkávajícího lva na lovu. Nos měl křivý, nejspíše onen nos byl v minulosti několikrát zlomený. Nad rty mu rostl černý knír. Pirát se usmíval čímž odhalil dvě řady žlutých zubů a vepředu mu několik zubů i chybělo. Kapitán byl oděn do košile (barva není známá.) a do černých kalhot. Boty mu zcela chyběly.
,,Pirátem říkáš?“ Kapitán se štěkavě rozesmál. Kira si připadala, jakoby jí srdce sklouzlo do žaludku. ,,A..ano“ její hlas silně kolísal. ,,Co by chtěla ženská na palubě? Vařit? Od toho tu mám Terence.“ Opřel se o opěradlo červeného na místech proděravěného křesla. Kira ztuhla, měla pocit jakoby měla omdlít. ,,J..jak to ví-víte?“ Zadrhávala se a ucítila štiplavý pocit v nosu, to znamenalo jediné. Že brzy by se měla rozbrečet. ,,Nejsem tak hloupej a slepej. Pozdravíš pirátského kapitána dobrý den. Červenáš se jako malá. Jsi nesmělá a tak hezkou tvářičku nemůže mít žádnej kluk co má něco mezi nohama.“ Vypočítával pirát se smíchem. Kira o poznámce mezi nohama zrudla. ,,A já si hned říkal, že něco nehraje když mi z ničeho nic napsala Mia abych sem přijel si dokoupit zásoby.“ Pokrčil rameny pirát.
,,Mia vás sem poslala?“ Otázala se nanejvýš překvapeně. ,,Ty to nevíš? Mm vždycky byla tajuplná, ráda plánovala plány týkající se lidí za jejich zády.“ Kapitán si začal zamyšleně mnout knír. Kira se chtě nechtě musela zasmát. ,,Ne, rodiče mě nutili do sňatku když v tom tam přiběhl zraněný strážný a upozornil nás na vás. Tak mě Mia popadla, šly jsme do jednoho eh pochybného obchodu kde mě přestrojili za kluka a teď jsem tady.“ Vysvětlila stručně Kira. ,,Typická Mia, ty budeš Kira že ano? V dopise co mi poslala se o tobě několikrát zmínila.“ Prozradil dívce kapitán. ,,Mimochodem jsem Torn.“ Představil se konečně a Kira se pousmála. ,,Ano, jsem Kira. Tak tedy já už půjdu.“ Špitla smutně Kira a chystala se k odchodu.
,,Kam jdeš? Tedy spíše proč odcházíš?“ Zastavil ji hlas kapitána, v jeho hlase zněla jakási naléhavost a ta přiměla dívku zastavit. ,,Pro..protože pirát by nikdy nechtěl ženu na palubě.“ Do očí se jí draly slzy, musela rychle mrkat, ale zahnat je se jí nepodařilo. Torn se zasmál. ,,A to řekl kdo? Prosimtě, nemáš kam jít. Pokud chceš odejít, máš nejlepší příležitost. Protože za chvilku odejdeš jenom tehdy, jestli umíš dobře plavat.“ Upozornil ji kapitán. Kira se na něj nechápavě podívala a v tom sebou loď trhla a začala se pomalu dávat do pohybu.
,,Zdá se, že teď tě na palubu vzít už musím.“ Podotkl na oko zklamaně Torn a Kira se na něj nechápavě zadívala. V tom do podpalubí vnikl zvuk střílejících pušek a dívka se zděšeně podívala nahoru kde byla paluba. ,,Španělé, zdá se, že na nás začali střílet. No nic, kdybys teď vyšla z lodi a vůbec na palubu, mysleli by si, že s námi něco máš. Nemáš kam jít, můžeš tu pouze zůstat. A fakt že jsi žena? To už nějak překousnu.“ Ušklíbl se Torn a Kir se otočila, jakoby z ní spadla veškerá zátěž a ona se mohla po dlouhé době znovu narovnat. ,,Takže přijímáte mě na palubu?“ Vydechla úžasle Kira a když Torn přikývl, nezadržela slzy štěstí, které teď stékaly po jejích tváří. ,,Řekl jsem něco špatně?“ Zeptal se v rozpacích a vstal. Kir zničehonic vyběhla a objala Torna. ,,Dě…děkuju kapitáne. Moc vám děkuju. Nezklamu vás.“ Smáčela slzy jeho špinavou a rybinou zapáchající košili. Ale to jí nevadilo, v objetí kapitána se cítila poprvé za svůj život v bezpečí, měla pocit jakoby našla místo kam skutečně patřila. ,,Ale potřebuju tě požádat, chlapi by nebyli moc nadšení ženskou na palubě a mohla by vypuknout vzpoura takže mohla bys prosím hrát že si kluk?“ Vyhrkl svojí prosbu pirát a nervózně dívku hladil po vlasech. Ta zvedla hlavu a s rozzářeným obličejem k němu vzhlédla.
,,Rozkaz kapitáne.“ Zasalutovala Kira nadšeně a odstoupila od Torna. ,,Tak pojď, představím tě posádce.“ Pobídl ji a společně vyšli na palubu. Loď se za tu chvilku vzdálila od břehu na celkem slušnou vzdálenost, nikdo je kupodivu nepronásledoval. Kir vzdychla úžasem. Její srdce skákalo štěstím a ona poprvé pocítila pravou svobodu. Mlčky poslouchala jak vlny narážely do trupu lodě. Cítila slanou vůni moře a její tělo ovinul letní větřík. Kdesi na nebi poletovali racci. Vše se zdálo být dokonalé. ,,Hej chlapi pojďte sem a pohněte.“ Zavolal kapitán na svou menší posádku, která činila okolo třiceti mužů. Přesto z nich měla Kir respekt, než se nadála, před nimi stálo všech třicet mužů kromě kormidelníka řídící loď. Piráti si prohlíželi Kiru, někteří se zaujetím a některým na tváři vládl lhostejný výraz. Kapitán se podrbal na zátylku a pak se rozhodl pokračovat. ,,Jste tu všichni?“ Zeptal se a zkoumavě přejížděl pohledem přes každého piráta. ,,Shark trénuje na zádi.“ Ozval se Bro vedle Kiry, která měla co dělat aby zadržela úlek doprovázený hlasitým projevem v podobě výkřiku.
,,Zase? Bro dojdi pro něj.“ Povzdychl si Torn, v jeho očích se mu blýskalo jakési napětí. Bro mlčky odešel a brzy k nim doléhaly dvoje blížící se kroky. U kapitána a nové členky posádky se zjevil Bro a těsně za ním šel Shark. Kira překvapeně zamrkala. Onen pirát byl mladý, odhadem mohl být jen o pár let starší než ona. Černé vlasy mu padaly do očích barvy oceánu. Na tváři lhostejnou a odměřenou masku. Měl na sobě pouze černé kožené kalhoty a v ruce držel šavli zasunutou v pouzdře. Shark byl opravdu pohledný, měl ostře řezané rysy a ve tváři měl jakousi symetrii. Člověk by se na něj vydržel dívat věčně a nenašel by jedinou chybičku. Pomyslela si Kira a okamžitě zrudla rozpaky. Rychle odvrátila tvář aby nikdo z posádky neviděl její ruměnec. ,,Co je? Trénoval jsem.“ Promluvil Shark a v jeho hlase nezněl jediný náznak jakékoliv emoce. ,,Stoupni si do řady a neotravuj.“ Zavrčel na něj Torn a Shark s nepatrným pobavením v očích se postavil mezi ostatní piráty. Pro Kiru teď bylo celkem obtížné sledovat někoho jiného. Ano, bylo tu pár dalších pohledných jedinců, ale dívka si byla jista, že je tu nejhezčí. ,,Tak tohle je náš novej člen posádky Kir. Poslala nám ho sem Mia, navíc jsme dost daleko od pevniny. Takže ho přijměte mezi sebe, naučte ho všem vašim dovednostem jasné?“ Představil Kiru posádce a všichni kromě Sharka souhlasně zamručeli. Shark se nepohnul ani o píd, neotevřel ani ústa, pouze a mlčky sledoval Kiřinu tvář a vypadal, že nad něčím usilovně přemýšlí.
,,Hej chlapi víte co to chce?“ Zvolal nadšený Bro a vzal Kiru kolem ramen. ,,Oslavu!“ Zavolala celá posádka jedním hlasem a všichni se nadšeně usmívali. Kiru bodlo u srdce, jejím tělem procházelo dosud neznámé teplo, hřejivý pocit z těch lidí. Pak jí došla jedna věc, ona se pro moře zrodila. Ona sem skutečně patří.
....
(Kristý Davidová , 14. 12. 2014 0:47)