Vítejte na blogu o psaní :)

Třetí díl řádu. Omlouvám se za svou sníženou aktivitu, snažím se psát co nejrychleji, ale nějak mi chybí inspirace ://. Snad se bude líbit :). Příjemné čtení

                ,,Vstávejte Princezno.“ Cali vzbudil příjemný hlas plný starosti. Otevřela oči a podívala se do hnědých očí krátkovlasé brunety. Dívka se zkusila posadit, ale prudká bolest v hlavě jí donutila si zase lehnout. ,,Kde to jsem?“ Zeptala se tiše a až smrad krve jí připomenul co se stalo. Rychle se posadila a uviděla, že je pořád na zahradě. Vedle třešňového stromu je vystaveno šest hrobů. V srdci zase ucítila tu nesnesitelnou bolest, ale teď v srdci chovala ještě něco silnějšího. A tím byla nenávist. ,,Princezno, je mi líto. Nedokázala jsem zachránit vaši rodinu. Byli příliš vážně zraněni.“ Promluvila krátkovlasá žena v oranžovém plášti na kterém jsou nejrůznější ornamenty vyšité hnědou nití. Vedle ní sedí onen plavovlasý elf. Po ránách není ani vidu. Mluví s černovlasou elfkou. Oba dva elfové vypadají vznešeně a jsou nadpozemsky krásní.  Cali se nad faktem že jsou elfové ani nepozastaví. Cítila se divně, slzy nepřicházely a ona se cítila otupělá. Jediný cit, který pořádně vnímala byla žhnoucí nenávist v jejím srdci. ,,Jste v pořádku Princezno?“ Zeptal se elf a usmíval se s šibalskou jiskrou v oku. Oslavenkyně pouze přikývla. ,,Jsem Nildon. Elf první třídy. Toto je má paní Arnë a nakonec toto je Normen. Naše kněžka“ představil je elf a Cali se ušklíbla. ,,Teď když jsme se představili Cali, musíme odejít.“ Promluvila elfka a Cali se zamračila. ,,Nikam nejdu.“ Odcekla Cali a přivřela oči s bolestným syknutím.  ,,Víme a uvědomujeme si vaší krutou ztrátu milovaných. Ale princezno Calimë, musíme se vydat na cestu do našeho světa. Pokud tu setrváme delší dobu, přijedou sem ti vaši vlezlí chlapíci v uniformách a nebo se vrátí Temní.“ Oslovila jí Arnę a usmála se. Princezna však pouze odmítavě zavrtěla hlavou. ,,Nerad tohle dělám Princezno, ale když jinak nedáte. Odpusťte mi prosím.“ Rezignovaně vzdychl Nildon a lusknul dívce před obličejem. Cali se zavřeli oči a dívka propadla do bezvědomí. ,,Ach jo, neurvalý jako vždy.“ Poznamenala Arnë se smíchem. ,,Hele ona by jinak nešla. Normen už otevři tu bránu.“ Řekl naoko uraženě Nildon a kněžka si zpod pláště vytáhla bílou kůstku s vyrytými znaky. Rukou ve které držela kost začala psát na zpěvněný vzduch jakési znaky. Ty se začaly rudě zviditelňovat. Když čarodějka dopsala kouzlo, znaky začaly svítit a brzy se seskupily do tvaru dveří.

     ,,Jde se.“ Řekla Normen a vstoupila do svítícího průchodu. Za ní vstoupila i Arnë, která jako kněžka zmizela. Nakonec Nildon vzal něžně do náruče spící princeznu a i on vešel do průchodu.

Když Nildon vyšel, objevili se na poušti. Elf se zmateně rozhlédl. ,,Hej Normen nespletla si souřadnice? Tohle nevypadá jako Ellisön.“ Poznamenal elf a položil opatrně spící Cali na zem. Normen zavrtěla hlavou. ,,Zadala jsem správné souřadnice. Není možné abych se spletla.“ Zašeptala kněžka a zamávala kůstkou ve vzduchu. Vzduch se zpevnil a na zpevněném kyslíku se objevila slova následována čísli. ,,Vidíš, nespletla jsem se.“ Všichni byli zmatení. Arnë se zamračila.

     ,,Ten prohnanej bastard.“ Sykla elfka a ukázala na sever, tam byl kus skály kde byla zavěšená v okovech kostra. ,,Jsme v poušti vyhnanců. Failön, ten neskutečnej bastard nás odchýlil neviditelnou nášlapnou kletbou když přecházej před námi. Normen, zjisti podle kostí jak daleko jsme od města.“ Vysvětlila Arnë a zatnula pěsti. ,,A ty Nildone, probuď Princeznu Calimë.“ Dodala ještě rozkaz elfovi, který otráveně protočil oči a přiložil dva prsty na dívčí čelo. Zavřel oči a neslyšně odříkal jakási slova. Když prsty stáhl, Cali otevřela oči a zmateně se rozhlédla.

Normen mezitím z měšce, který měla pověšený u pasu vytáhla řadu malinkých kostí a klekla si. Do písku nakreslila jakýsi magický kruh, přičemž odříkávala slova v cizím jazyku. Když to dořekla, hodila do kruhu kůstky. Na každé kůstce se vyryla část souřadnic. ,,Nemožné, jsme přes pět set kilometrů od města.“ Vydechla Normen a všichni strnuli. ,,Co? Kde jsem?“ Rozhlížela se zmateně Calimë.

     ,,Jsme v druhé dimenzi, dimenze no prostě svět lišící se od toho vašeho. Najdete tu i obyčejné lidi jako u vás, ale tady máte nejrůznější kouzelnické či nadpřirozené rasy. Od víl přes skřety a trpaslíky až třeba k elfům, k obrům nebo k čarodějům.“ Vysvětlil krátce Nildon a Cali to z neznámých důvodů nepřekvapilo. Připadalo jí jako by to tu znala. ,,Teď jsme na místě zvaném poušť vyhnanců. Když někdo provede ilegální čin, je často sem vyhnán. Je to jedno z těch nebezpečnějších míst. Navíc tu nefunguje přenosná magie, nemůžeme si otevřít portál do města.“ Pokračoval Nildon v mluvení a Cali sklopila hlavu. I když se cítila vůči smrti rodiny otupělá, slzely jí oči. Cítila žal ve svém srdci.

,,Normen, můžeme tady použít přivolání?“ Položil dotaz Nildon a kněžka pokrčila rameny. ,,Nevím, nikdy jsem tuto oblast nijak nestudovala. Je to pro mě stejná záhada jako pro vás.“ Odpověděla čarodějka a Arnë se zazubila. Tasila malou dýku s křišťálovou rukojetí a s čepelí z drahých kovů.  

Řízla se do bříška prstů a svou krví začala do písku kreslit magický kruh sestaven z cizích znaků. Zasunula dýku zpět do pochvy u svého pasu a odříkala jakási slova. Kruh se rozsvítil jasným světlem a když jas pominul, před elfkou ležel jeden větší batoh.

     ,,Tohle je jediný co sem dokázala přivolat. Je v tom vše potřebné k přežití. Máme tam zásoby jídla na týden. Pokud se odsud nedostaneme do týdne, zemřeme tu hlady.“ Usmála se pesimisticky Arnë a všichni vstali. ,,Může mi někdo vysvětlit co se tu děje?“ Zeptala se Calimë. I když nebyla tolik zmatená jako by byl normální člověk, přesto v sobě měla pomatenost. Nildon si povzdychl. ,,Princezno, vím jak se cítíte, ale tohle není moc bezpečné místo na vybavování. Navíc když tu Normenina portální magie nefunguje, my máme omezené zásoby jídla a tady nanejvýš ulovíte písečný červy, na který si musíme dávat pozor. Naší hlavní prioritou je teď se dostat z této pouště a to co nejrychleji.“ Odpověděl Nildon a oni se vydali na cestu. Slunce nemilosrdně prahlo a na poušti panoval zvláštní klid.

Po hodině cesty Cal už namáhavě oddechovala, nebyla zvyklá tolik chodit. K tomu se jí nohy bořily do písku a slunce pálilo na její pokožku. Pořád měla na sobě zelené šaty, nebylo jí sice takové vedro jako muselo být elfům ve zbroji, ale zato šaty nebyly moc vhodný oděv na výpravu pouští.

,,Jak to že vy nejste unavení?“ Vyprskla Calimë a Arnë se ušklíbla. ,,Jsme elfové, máme lepší schopnosti než lidi. A Normen je vycvičená kněžka, má poměrně lepší fyzické proporce jak ty.“ Vysvětlila elfka a pokračovala dál. Zrzka se za nimi pomalu vlekla, bolela jí hlava, rty měla vysušené a její hrdlo prahlo po kapce vody. ,,Paní, měli bychom si dát přestávku nebo princezna zkolabuje.“ Upozornil vedoucí elfku Nildon a černovláska se zamračila. Rozhlédla se, bylo tu pusto a jediný stín byl od obrovské dvoumetrové kostry připomínající ještěrku. Tak se skupina posadila pod kostru a Calimë se kousla do spodního rtu. ,,Co to muselo být za tvora?“ Obrátila se nejistě na Normen, která odpočívala se zavřenýma očima.

     ,,Nazývají se Lyrákové, jsou to obrovské ještěrky s různým počtem ocasů. Mají křídla, jejich předkové jsou draci. Dávej si bacha na jejich zuby, tesáky Lyráka obsahují extrémně nebezpečný jed. Stačí milimetrový škrábanec a tvé tělo je zasaženo neskutečnou bolestí, tvoje vnitřnosti se zevnitř spalují. Jediný protilék existuje v jezeře vodních nymf a ty nikomu protijed nedávají.“ Promluvila kněžka a dál odpočívala. Před Calimë přistála plechová láhev vody. Cali se vděčně podívala na elfku, otevřela láhev a lačně se napila několika doušky. ,,Přestávka u konce, musíme si pospíšit. I když Temný nemá poušť pod vládou, nevíme co nás tu může potkat. Musíme být ostražití. Nildone, mohl bys vzít princeznu Calimë na záda? Lidská pomalost nás bude akorát zdržovat.“ Zavrčela Arnë. Cítila se nesvá a byla napjatá. Neměla z tohohle místa dobrý pocit. Elf přikývl a vzal Princeznu na záda. Ta se ho jemně chytila kolem krku a položila si hlavu na jeho rameno.

    Tým zase vyšel, Arnë šla první a v ruce držela luk s nataženou tětivou a s připraveným šípem. Za nimi šel Nildon s Cali na zádech, elf držel v ruce meč. Nakonec šla za nimi Normen, v ruce připravenou kost a nervózně se pořád ohlížela. ,,Ticho“ sykla Arnë a všichni mlčky strnuli. Cali sice nic neslyšela, ale když se podívala ostatním do tváře, vypadali duležitě tak raději mlčela. ,,Cali, drž se u Normen. Nildone, sever.“ Zašeptala elfka a Cali co nejtišeji seskočila elfovi ze zad. Nyní stála po boku kněžky, která měla kost připravenou směrem k severu. ,,Normen, vytáhni ho prosím.“ Rozkázala čarodějce, kost se obalila fialovou září. Normen zavřela oči a k místu vystřelil fialový paprsek. ,,Provokace!“ řekla Normen a z místa kam dostřelil fialový paprsek se ozval zuřivý řev. Cali strnula a srdce se jí rozbušilo. Její tělo zachvátil strach. Vzduchem se linul zápach hniloby. ,,Ještě počkej.“ Sykla elfka když viděla jak její spolubojovník chtěl vyběhnout s taseným mečem.

Řev byl hlasitější a hlasitější. Z toho zvuku v Cali trnula krev. Ze země vystřelila třímetrová silueta a to ještě tělo tvora nebylo venku celé. Tělo bylo hnědé, šupinaté a tvarem připomínalo obrovskou žížalu. Ale co Cali opravdu vyděsilo byla hlava netvora. Stvůra neměla oči ani nos, vlastně to nebyl ani obličej. Hlava stvůry byla tvořena pouze obrovskou rozevřenou tlamou, která byla lemována dokola ostrými tesáky. Červ zařval a Calimë bylo na zvracení. Nildon se rozeběhl naproti nestvůře, kterou mezitím Arnë zásobovala dobře mířenými šípy. Každý šíp se totiž zabodl do životně důležitých orgánů.   

     Nildon hbitě uskočil dlouhým slizkým chapadlům lezoucích z pusy červa. Elf běžel blíž k tělu protivníka, když v tom si nevšiml jednoho chapadla. To byla chyba. Chapadlo ho popadlo za kotník a vymrštilo ho nahoru. Teď se bojovník houpal nad otevřenou pusou démona, ze které vycházel odpudivý smrad. Nildon se zhnuseně ušklíbl. ,,Nildone!“ Zařvala Cali vyděšeně. Bála se o život elfa. Arnë se jen zasmála a jedním šípem probodla chapadlo držící elfa. Teď elf padal bezmocně přímo do útrob nestvůry. ,,Cos to udělala?!“ Osočila se vylekaně na elfku, která se pouze vítězně smála. A Nildon? Toho sežral červ, který za ním zavřel tlamu a chystal se se zahrabat.