Vítejte na blogu o psaní :)

Vím, že nejsem dvakrát moc aktivní, ale snažím se psát co nejrychleji to jde :). Ale přeci jen, někdy fakt není nálada a síla se dokopat k počítači a psát :D. Snad se díl bude líbit. Je to trošku horší podle mého, ale snad určité nedostatky omluvíte :). Pište do komentářů :). 

     ,,Nildone! To si odpykáš.“ Zařvala Arnë a Normen s Cali sebou trhli. Nildon zívnul a nechápavě se podíval na rozčílenou elfku. ,,Copak Arnë?“ nevěděl elf a černovláska mu věnovala pohlavek. ,,Proč si mě nevzbudil?!“ Čílila se dál Arnë. Nildon pokrčil rameny. ,,Tys tak hezky spala. Neměl sem srdce tě vzbudit. A už mě nemlať.“ Zakňoural plavovlásek a Arnë přestala. Její líce polil ruměnec. ,,Pf“ odfrkla si dívka a otevřela batoh. Za chvilku už všichni snídali krajec chleba a jablko.

,,Vydáme se na cestu. Snad nás nic dalšího nepotká.“ Vzdychla si Normen a tým vyšel. Šli celý den, cesta byla přerušovaná jen krátkými přestávkami na pití a jídlo. Poušť se zdála nekonečná. Šli už tři dny a všechny to přestalo bavit. Bylo však zvláštní, že se ještě Calimë na nic nezeptala ohledně tohoto světa. Když v tom začal čtvrtý den a oni se jako obvykle vydali na cestu. Začala je sužovat malá zásoba vody a ubývající jídlo.

     ,,Arnë, co budeme dělat když nám dojde voda a jídlo?“ Zaskuhrala Cali a zakašlala. Necítila se dobře. Její pleť byla opálená a ona si už druhý den zelené šaty zkrátila. ,,No tak hold umřeme.“ Pokrčila lhostejně ramena elfka a šla dál. I ona už dávno zahodila brnění a teď si vykračovala v černých legínách a v šedém tílku, které končilo nad pupíkem. Cali si vzdychla a nutila své nohy silou vůle jít dál. ,,Nebuďme tak pesimistický, určitě brzo vyjdem z pouště. Cítím to v kostech.“ Zasmál se zvonivým smíchem Nildon a Normen si utřela pot z obličeje. ,,Až překročíme hranice pouště, můžu otevřít bránu.“ Odvětila čarodějka a všichni doufali, že než jim dojdou zásoby, uniknou z pouště. Před nimi stanula velká písečná skála.

,,Nildone vylez tam prosím. Mohl by tam být rozhled.“ Poprosila ho tiše Arnë, která byla na pokraji vyčerpání. Elf vylezl na skálu, i když byl vyčerpanej, nechtěl to dát najevo před ostatními. Na vršku zrychleně oddechoval, utřel si dlaní pot z čela a podíval se okolo. V tom mu štěstím poskočilo srdce, padesát metrů před nimi poušť pomalu končila. Nildon běžel z kopce, kousek před koncem však zakopl a zbytek pohoří sjel po pozadí.

     ,,Viděl si něco?“ Zeptala se nedočkavě Arnë. Elf si bolestivě třel pozadí. ,,Au au, nikdy nejezděte po zadku.“ Zafuněl Nildon a holky se rozesmály. ,,Tak padesát metrů před námi poušť končí!“ Vykřikl radostně a všichni byli nadšení. Konec pouště byl nadosah. ,,Dojdeme tam, jakmile bude večer, Normen otevře průchod. Mezitím vyčerpáme zásoby a zkusíme se rozhlédnout. A buďte ostražití.“ Upozornila je elfka a oni šli. Padesát metrů uběhlo jako nic a oni poprvé za čtyři dny stáli na trávě. ,,Nesmíme polevit, jdeme dál.“ Řekla lítostivě Arnë, ale měla pravdu. Nesměli zastavovat. Neměli tolik času. A tak pokračovali ve své cestě. Ta byla hned veselejší. No přeci jen když člověk viděl kolem sebe jenom poušť, zelená tráva a stromy ho potěší.

     ,,Tak, máme poslední malou láhev vody, poslední čtvrtku chleba a ještě nějaké bylinky. Pokud se portál neotevře, vydržíme s tím jeden další den. Pak bychom museli lovit.“ Oznámila týmu Normen. ,,Pšt!“ Okřikl je Nildon a lehl si na zem. Přiložil ucho k zemi a zavřel oči. Slyšel dunivé kroky. Zamračil se. To není dobré. ,,Arnë, jdou sem orkové.“ Špitl elf a zorničky měl zúžené strachem. Arnë se zarazila, překvapilo ji to. To ví kudy jsme vyšli? Sakra. Jsme unavení, vyčerpaní. Přemůžu s Nildonem nanejvýš tak dva nebo tři. Pomyslela si elfka a vytáhla svůj luk. Vložila šíp a natáhla tětivu.

,,Kolik jich je?“ Bála se odpovědi elfka. ,,Pět“ odpověděl a vstal přičemž tasil svůj meč. ,,Normen, Varna te Princeznu.“ Promluvil elf ve svém jazyce a čekal na příchod orků. Nemusel čekat dlouho. Brzy se dostali orkové do jejich zorného pole. Calimë zalapala po dechu a stejně tak i kněžka s elfy. Orkové byli vysocí dva metry. Jejich tělesné proporce silně převyšovaly lidské míry. Byli svalnatí natolik, že si v jednom momentu Cali pomyslela, kolik steroidů museli brát. V čele pětice kráčel nejvyšší a nejsvalnatější ork. Měl na sobě brnění a hnědé vlasy v culíku. Jeho oči rudě žhnuli a ork držel v ruce obrovskou sekeru, která plála v plamenech.

      Arnë překonala první šok a hned začala orky zásobovat nejrůznějšími šípy. ,,Teď se můžu napojit na přírodu.“ Zavrčela elfka a její šípy se obalily zelenou energií. Šíp provrtal prvnímu orkovi nemilosrdně lebku a nejslabší příšera se svezla bezvládně na zem. 

Nildon nečekal, jeho meč modře žhnul a elf běžel nadlidskou rychlostí směrem k tlupě orků. Ty se po běžícím elfovi oháněli sekerami. Oba dva elfové bojovali naplno s orky, Normen se snažila bránit třesoucí se Calimë. Ale orkové byli příliš silní, boj trval teprve chvilku a Arnë musela přejít na boj s mečem. Nildon utrpěl pár řezanců, ale nebylo to kritické. Arnë se utkala s vůdcem tlupy. Neměla šanci. Ork elfku lehce tlačil dozadu, bojovnice bolestně sykla. Plamenná sekera sekla dívku do pasu.

,,Nemátte ššanci proti královi. Dejte nám princeznu a přežijete.“ Zasyčel ork hlubokým hlasem. Arnë se ušklíbla. ,,Za nic. Nedáme vám naší kamarádku!“ Zavrčela a schytala pěstí do břicha. Dívka odletěla o několik metrů dozadu. Zastavila se těsně před Normen.

     Ork byl v okamžitě u Arnë, pozvedl svou sekeru a chystal se dívku přeříznout na dvě půlky. Nildon zařval a v očích měl nehynoucí strach. Vystříkla krev. Arnë spadla na zem a z očích jí tekly slzy.  ,,Normen proč?“ vzlykla elfka. Kněžka stála před ní, v srdci měla zabodnutou sekeru a plameny olizovaly její kůži. ,,Zachra-zachraňte sv-svět. Sta-staňte se na-dějí..“ Zašeptala a vykašlala krev. Normen zavřela oči a s úsměvem na rtech zemřela. Arnë zařvala. Její srdce se trhalo na kusy. Cítila jak její duši svírá neskutečná bolest a chlad. Slzy stékaly po jejích tvářích a ona brečela. S jejím tělem otřásaly vzlyky. ,,Proč Normen-Meldanya" zaúpěla elfka a z nebe se spustil déšť. Ork se nenechal rozhodit dívčím smutkem, napřáhl sekeru a chystal se znovu seknout. Díky dešti plameny na sekeře pohasly, ale i bez nich zbraň měla ničivou sílu. Cali vstala a stoupla si před orka. ,,Vyřiď tomu tvýmu králi, že já se mu nevzdám. A že pokud ublíží ještě někomu z mých blízkých, zabiju ho." Zavrčela Calimë a kolem dívky se rozprostřela strašidelná hrůzostrašná energie. Podívala se orkovi do očí, ten strnul a vypadal překvapeně. ,,Ř-říkal že nemá být probuzená." Řekl ork nechápavě. Vzduch ztěžkl a všem přítomným se začalo hůř dýchat. Arnë se stejně jako Nildon vykuleně koukala na Calimë.

,,A nebo víš co? Nic mu vyřizovat nemusíš. Stejně tohle nepřežiješ." Zasyčela Cal a Ork zařval. Vyskočil a chystal se rozseknout princeznu vejpůl. ,Princezno!" Vykřikl Nildon. Ozvalo se křupnutí. Sekera se zastavila pár centimetrů nad zrzavými vlasy. Na zbrani se objevila malá prasklinka. ,,Co to?" otázal se zmateně ork. Malá prasklinka se začala zvětšovat a brzy se rozlezla po celé sekeře. Ta se tvorovi rozsypala v prackách. Všichni vypadali překvapeně. ,,Moje sekerka! Za to zaplatíš mrcho." Zaskučel ork a vytáhl meč se kterým udělal výpad aby dívku probodl. Probodl jí a všichni ztuhli. Ale na místě místo ní byl pouze kousek látky a pár zrzavých vlasů. ,,On-a zmi-zela?" Zakoktal se ork a v tom dostal přímý zásah elektrickou koulí, která mu proletěla hned vedle srdce. Netvor spadl na kolena z hrudi mu tekla krev a několik krve i vykašlal. ,,Neboj, několik chvil ještě vydržíš. Tedy mohla bych tě zachránit, ale chci od tebe něco vědět." Pokrčila rameny Calimë a strčila do díry vedle jeho srdce ruku. Ta zářila modrou barvou a krev přestala téct. 

,,Nezemřeš dokud nepřestanu zastavovat krev svojí rukou. Pořád můžeš přežít. Takže raději vyklop co víš. Kdo tě poslal? Za jakým účelem? Kde je Failön?" Vychrlila na něj otázky, ale ve skutečnosti jich měla mnohem víc. Ork vykašlal další krev. ,,Nic ti neřeknu mrcho." Zavrčel ztěží ork a dívka se zasmála. Její smích působil chladně a nemilosrdně. ,,Víš, chtěla sem tvůj život ušetřit. Bezcenný život jako ten tvůj. Chtěla sem to po dobrém, dokážu z tebe informace vysát. Zemřeš. Proto sem ti chtěla dát možnost. Ale ať víš cokoliv, tak jako tak se to dozvím. Takže poslední šance. Vyklop vše co víš." Vydechla Cal a Nildon porazil zbylé strnulé orky. Rozeběhl se okamžitě k Arnë a s ostražitým pohledem začal dívce obvazovat rány. ,,Nemožné. To umí jenom ON." Vyhrkl ork a princezna se znovu zasmála. ,,Asi si neslyšel. Jsem dcera samotné Alcę. Ještě nějaké pochybnosti" Pozvedla obočí Calimë. Arnë ztuhla. Jak to ví? Prolétlo elfce myslí. Tvor ztuhl. ,,Alcę.." zašeptal jméno legendy a sklopil pohled. ,,Moc toho nevím. Poslal mě sem král. Měl sem odstranit kněžku která dokáže otevřít průchod. Také jsem se měl pokusit zabít ty dva elfy. Failön, princ temna je zpátky na hradě. Za jeho neúspěšnou misi byl potrestán zbičováním. Nic víc nevím." Vyhrkl ork a v té chvíli se styděl sám před sebou.

,,Zemři." Zavrčela Cal a vytáhla ruku společně s jeho srdcem. To jí přestalo bušit v dlani. Mrtvola bezvládně spadla na zem a dívka si prohlédla srdce. Upustila orgán na zem a zatočila se jí hlava. Měla temno před očima. Spadla na zem a vydala se do říše snů. Nildon s Arnë zalapali po dechu. ,,Je to možný? Probudila se její moc tak brzo.." Vydechl Nildon a vstal. Podíval se na třesoucí se elfku. Ta v náruči svírala mrtvolu kněžky. ,,Pohřbíme ji. Vezmi Princeznu. Nesmíme tu dlouho zůstat. Teď, když jsme přišli o jedinou možnost přímé cesty do řádu. Musíme si pospíšit do města." Rozhodla elfka a vstala. V náruči pořád měla nehybné tělo. Při tomto pohybu sykla bolestí. Zranění bylo vážnější než si myslela. Sekera se zaryla hlouběji než chtěla. I Nildon byl na tom blbě, schytal několik ošklivých ran. Ty si ale pouze obvázal a ani nepípnul. Nechtěl přidělávat elfce starosti. Sehnul se pro spící dívku. Vzal ji do náruče a ty dva se zmoženě vydali k blízkému lesu. ,,Už se tu budeme moct napojit na přírodní magii. Ulovíš něco? Za chvilku nám dojde jídlo a navíc. Potřebujeme nabrat nové síly." Vzdychl Nildon. Nerad lovil stejně jako jedl maso, ale někdy to bylo nezbytné. 

Arnë přikývla. ,,Tak něco ulov, ulov i něco pro Princeznu a něco jako obětinu." Přikývla a se skelným pohledem opatrně položila mrtvou Normen na zem tak aby se zády opírala o strom. Nildon se podíval na spící Cal a bylo mu líto ji budit. Proto ji co nejšetrněji položil a odbelhal se s mečem do lesa. Arnë se posadila a podívala se na princeznu. ,,Bylo to jako tehdy.." Špitla k tomu jak se chovala s orkem.

     Malá Arnë stála schovaná za stromem. Dívala se na malou paseku, na které se nyní nacházela pětice lidí plus jeden mohutný tvor ležící na zemi. Elfka poznala, že se jedná o dvouhlavou harpyji. Znala toto stvoření z jedné z učebnic. Netvor byl svázán provazy. Harpyje byla vysoká jako lidská žena, měla na sobě pouze přiložené listy na intimních místech. Ze zad jí vyrůstal pár ohromných křídel. Vlasy se proměnily v syčící hady a oči podlité krví. Z úst jí vyčnívali ostré tesáky. Zaryla se drápy do země. ,,Ccco chcccešš." Zasyčela Harpyje. Arnë poznala kdo stojí nad bestií. Byl to její otec, král elfů. Její matka královna, pak tu byla přítomná hlavní kněžka Alcę, nechyběla její pravá ruka Philips a nakonec tam s nimi stála stařenka opírající se o hůl. ,,Alcę, vyřídíš to prosím." Požádala kněžku královna a čarodějka se přátelsky usmála. ,,Jasně, nech to na mě Maxę." Odpověděla stroze Alcę a přiblížila se k svázaná harpyji. Kolem kněžky se objevila hrůzostrašná aura, ze které se i obři krčili strachy. ,,Kam zmizel Failön? Co Fëo plánuje?" Otázala se rudovláska. Harpyje nelidsky zaskřehotala. ,,Vysslovila ssi jeho jmééno. Zabiije tě jako vššechny." Zavrčí Harpyje a v očích měla strach. Strach ze jména. Arë strnula, co to asi muselo být za člověka když se ho nemilosrdná harpyje bojí?

     Kněžka se ale pouze zasmála. ,,Prosím tě, spíš by si se měla bát mě. Ještě neni tak silný aby mě zabil. Teď odpověz na otázku. Nebo ti ukážu co sem zač." Temná aura harpyji udeřila do obličejů a netvoř zařval. Neviditelná energie ji dusila a pomalu se natahovala pro srdce harpyje. Čarodějka ji přestala dusit, ale chladný stín držící srdce příšery se nestáhl. ,,Buší ti srdce. Cítím jak se bojíš. Není radno mě provokovat. Jsi jedna z hlavních harpyjí co slouží Fëovi-Sercesusúcala. Navíc umíte číst duše. Dělej, kam zmizel Failön!" Znovu se vrátila ta hrůzostrašná energie. Zničehonic harpyje přišla o nohu. Paloukem zavál zápach krve a rozezněl se nelidský řev. Arnë si vystrašeně přikryla uši, ale její rodiče se ani nepohuli. A stejně tak stařena s Philips. Harpyje vykašlala krev. ,,FFailön-Mornaę. Vydal sse do ssídla Temného. Jeho ssrdce sse změnilo. Už to neni dobrá dušše. Neni pro něj ššancee." Zasípala harpyje. V tom momentu přišla i o druhou nohu. Pach krve zesílil a samotná tekutina se vpíjela do půdy. ,,To neříkej. Failön se určitě vrátí." Zašeptala stařena a stiskla pevněji hůl. Na její tváři poznamenanou časem byl vidět evidentní smutek nad ztrátou malého chlapce. ,,Co plánuje Fëo?" Připomněla jí druhou otázku. ,,Nevim! Nessvěřuje sse posskokům." Odpověděla. Odpověď byla osudná. Kněžka vytrhla její srdce a to okamžitě přestalo bušit. ,,Chladnokrevná jako vždy." Ozval se král a kněžka mu věnovala úsměv. Děsivá energie zmizela a teď už Alcę vypadala přátelsky a vlídně jako vždy. ,,Mamí!" Přiběhla k nim vyděšeně malá Arnë se slzami v očích. Královna ji objala. ,,Copak, ty si nás špehovala? To se nedělá Arnë-Meldaę" klekla si k dceři elfí královna a děvčátko se k ní přitisklo. ,,Ale, ale já měla strach o Failöna." Zavzlykala osmiletá elfka.

Arnë se vrátila ze vzpomínek a vzdychla si. Harpyje nakonec měla pravdu, Failön se opravdu nevrátil. No nic, opravdu je to dcera Alcę. Ta hrůzostrašná moc se nezapře. Kdyby se vydala na cestu temna, je schopna zničit všechny tři světy. Proběhlo jí hlavou a ona se skepticky usmála. Budou muset tu lidskou holku pořádně hlídat. To už se Nildon vrátil z lovu. Na zádech nesl králíka. Nebylo by to tak divné, kdyby ten králík neměřil metr a půl centimetrů a neby by vykrmenej víc než pes žijící v blahobytu. ,,Tihlety králící, řeknu ti, neni sranda je lovit." Zavrčel Nildon a Arnë si všimla kousnutí na jeho ruce. Musela se pobaveně zasmát. ,,Kousnul tě?" Dostala ze sebe a elf se na ní zamračil. Ale to mu nevydrželo dlouho a taky se rozesmál. ,,Jo, masožravej králík. Přepadl mě zezadu." Vzdychl si a položil s námahou obřího zajíce na zem. ,,Půjdu nasbírat dřevo, zatím ho můžeš vykuchat. Nezapomeň na obětinu." Připomněla mu a odešla stejným směrem odkud elf přišel. ,,To se jí řekne ať ho vykuchám. Nejdřív mě předhodí červovi a teď tohle." Mumlal si pod imaginárními fousy Nildon a začal úlovek kuchat dýkou. Než se nadáli, seděli u ohniště a opékali kusy masa. Nedaleko nich ležel pečlivě udělaný hrob a na něm leželo upečené srdce, ze kterého se ještě kouřilo. ,,Neměl by ji někdo vzbudit?" Navrhl Nildon při pohledu na pořád spící Cal. Dělal si starosti jestli se jí něco nestalo. Ale jakmile to dořekl, dívka se ospale posadila a protáhla se. 

,,Eh? Kde to jsem?" Zamumlala v polospánku a když se rozkoukala, hladově se podívala na zrovna pečící se stehno králíka. Už nejedla pořádné jídlo od té doby co sem přijeli. ,,Jez, už by mělo být hotový." Pobídla ji elfka a nijak princeznu přemlouvat nemusela. Cal vzala klacek s nabodnutým stehnem a začala hladově ukusovat maso. V té chvíli vypadala spíše jako vlk trhající svou kořist než jako princezna. Elfové ji pozorovali s jistým pobavením a samy ukusovali maso. Když dovečeřeli, většina králíka ještě zůstala. ,,Ale já myslela, že elfové nejí maso." Poznamenala a utřela si do hadříku, který ji podal Nildon ústa. ,,Na to si přišla kde?" Pozvedla obočí Arnë. ,,V knížkách. Miluju knížky, četla jsem spoustu příběhů o elfech. Je to jako bych teď byla sama v nějaké knížce." Vysvětlila a zasmála se. ,,Chjo, je sice pravda, že si v masu nijak nelibujeme. Ale někdy maso sníst musíme, jíme ho pouze když není jiná možnost. Tady v tom lese nerostou žádné bylinky nebo nějaké plody. Kromě zvěři tu nic nežije pokud nepočítám stromy a keře. Maso nám také skvěle doplňuje sílu. Nelibuju si v lovení, přeci jen elfové a každá vnímavější kouzelná bytost umí vycítit duše. A zvířata svou duši nijak nechrání. Kromě pár výjimek. Proto cítíme jejich strach a jejich odcházející život. Ale někdy hold zabít nevinné musíme. Horší je zabít nevinného člověka, toho bychom se nikdy nedopustili. Společně se smrtí na nás přechází poslední myšlenky a některé vzpomínky ze života oběti. Kdybys zabila nevinného člověka, je to jako by to tebe přestoupila jeho duše. Víš co si myslel, co zažíval, znáš vše co znal on. Patří to mezi tři největší tabu elfů." Řekl Nildon a ukousl další soustu masa. 

,,Proč sem vlastně spala? A smrt Normen asi nebyl sen že.." Zašeptala a v očích se jí objevily slzy. ,,Nic si nepamatuješ?" Ozval se ostražitě plavovlasý elf. ,,Když o tom mluvíš, pamatuju si jen okamžiky. Celý si to pamatuji do smrti Normen. Pak je to jako bych ztratila paměť. Vím jen, že ten ork umřel." Vysvětlila dívka a v hlavě jí projela prudká bolest. Přes rty se jí prodral bolestný sten. ,,Bolí tě hlava? To je po ztrátě paměti časté. Dám ti něco proti bolesti." Ozvala se Arnë a z batohu vytáhla malou krabičku, která byla plná nejrůznějších prášků. ,,To mi připomíná ten králík mě zahnal na kraj lesa. Kousek od nás teče potůček. Měl by vést do větší řeky. Když půjdeme podle něho, mohli bychom se dostat do nějaké civilizace. Nebo aspoň potkat rybáře." Vzpomněl si Nildon přičemž informaci doprovodil gestem v podobě lusknutí. Toto gesto působilo celkem roztomile. Cali si od elfky vzala jeden zelený prášek a zapila ho zbytkem vody. ,,Doběhnu pro vodu, jsem nejrychlejší, nejmíň unavený a taky vás nechci nechat potulovat se po lese." Vstal Nildon, popadl láhev a nelidskou rychlostí zmizel v lese.