Řád Zlatého lva VI.
Tak máme tu šestý díl Řádu. Snad se bude líbit, díl je kratší :). Příjemné čtení
Před nimi stanul černý kocour vypadající spíše jako šelma. Špička ocasu a uši byli bílé. Pod modrými oči měl kocour černé tečky. ,,So-Soro?“ Zakoktala dívka jméno svého kocoura a zvíře souhlasně zamňoukalo. Zvíře vrtělo dlouhým ocasem, ale když spatřil elfku, nepřátelsky zaprskal. ,,Kdo to je?“ Položila otázku Arnë. ,,Můj kocour, měla jsem ho doba. Mamka tedy Philips mi řekla, že Sor přišel jako kotě když sem byla pár týdnů stará a od té doby vyrůstáme spolu. Jediné čemu jsem se vždycky divila byly jeho zvláštní oči a pak to, že nestárne.“ Natáhla otevřenou dlaň směrem ke kocourovi a Sor k ní přiběhl. Skočil paničce do náruče a začal příst. ,,Aha, Princezno omlouvám se.“ Omluvila se elfka a než se stačila princezna zeptat za co, hodila Arnë po dívce dýku. Calimë zavřela oči a čekala bolest. Ta nepřicházela. Otevřela oči a uviděla dýku zabodnutou před nimi. ,,Co se stalo?“ Odvážila se promluvit. Arnë měla na tváři soustředěný výraz a vpíjela se do očí Sorontula.
,,Nemusíš to už skrývat. Vím kdo jsi kocoure.“ Po chvilce konečně elfka promluvila a to co řekla nedávalo rudovlásce smysl. ,,Jsi bystrá elfko.“ Ozval se tichý a přesto zvučný hlas. Calimë se zmateně rozhlédla. ,,Kdo mluví?“ Nechápe pořád Cali. Ozve se hrdelní smích pocházející od kocoura. Ozval se dívčí řev. Cali vykuleně koukala na Sorontula. Ten si zrovna packami přikryl ouška. ,,Neječ tak, ohluchnu z tebe Ca-Meldaë.“ Obrátil se rozhořčeně na svou majitelku a zrzka si prohrábla vlasy. ,,Dóbře tak promiň, že je pro mě novinka, že kočka mluví.“ Vysvětlila pořád trochu zmateně. ,,A elfové, kouzla a orkové ti nepřipadají divný? Nepočítám dvou metrovýho králíka co žere lidi.“ Upozornil ji kocour a měl pravdu. Arnë se ušklíbla. ,,Jsi chytrej kocourku.“ Poznamenala a kocour jí věnoval pobouřený pohled. ,,Jmenuju se Sorontul. Nezapomeň moje jméno.“ Zavrnělo zvíře a zapředlo když ho Calimë drbala za ouškem. ,,Ale je zvláštní tě tu vidět. Nečekala jsem kočkodlaka na takovém místě.“ Zívla Arnë unaveně. Kocour se zamračil, tedy alespoň to tak vypadalo. ,,Taky měla být moje existence utajená. Kočkodlaků je méně než si myslíte. Schováváme se, kočkodlaci nechtějí být zapleteny do vaší bitvy. Stejně tak draci a gryfové.“ Vzdychl si Sor a olízl si packu. ,,Po tom co jste Ca-Meldaë odnesli do tohohle světa, otevřel jsem vlastní cestu a šel za vámi. Ale trvalo to déle než jsem čekal. Celou cestu jsem běžel, protože bych v poušti zemřel dřív než vy, musel jsem otevřít portál jinde a běžet až sem.“ Zamňoukal Sorontul a zavrtěl ocasem. ,,Jak jsi věděl kde nás najdeš?“ Podivila se Cal. ,,Naše srdce jsou propojená. Máme mezi sebou silné citové pouto, kdykoliv na mě budeš myslet najdeš mě. A já zase tebe. Nezemřel jsem, kdyby jo cítila by ses jinak. I přes to, že kněžka uzamkla tvé pocity, tohle spojení by překonalo většinu překážek. Když zemřu, poznáš to.“ Vysvětlil a v tom k táboráku přiběhl uřícený elf s lahví naplněnou vodou.
,,Slyšel jsem křik tak jsem běžel co nejrychleji. Jste v pořádku?“ Dostal ze sebe a položil láhev s vodou. ,,Ano jsme elfe, nebojte se. Á voda, děkujeme. Po dlouhé cestě osvěží tato tekutina. Mohl bych trochu dostati?“ Otázal se kocour a slezl z klína Cali. ,,Ááá! Kocour a mluví!“ Zařval polekaně Nildon. ,,Jeden by čekal, že elfa mluvící kočka nevyděsí.“ Poznamenala Arnë se smíchem. ,,Eh? Omlouvám se kocoure-Altaë. Jistě smíte dostat vodu.“ Vzpamatoval se Nildon a rozpačitě se podíval kolem. ,,omlouvám se kocoure-Altaë, ale nemáme žádné misky.“ Vyslovil a následoval hrdelní smích kocoura. ,,Sleduj a uč se Nildon-Elda.“ Odvětil Sor a dvakrát zaklepal packou do země. Před ním se objevil stonek rostliny. Místo poupěte však vyrostl velký zelený list, který se vytvaroval dokud se z něj nestala miska.
Elf do ní nalil vodu a kočkodlak začal hltavě mít. ,,Děkuji ti elfe. My kočkodlakové umíme pouze v jistém omezení ovládat přírodu. Ale s vodou a s ostatními živly to neumíme, temno omezuje naše síly.“ Řekl Sor a dopil vodu. ,,Měli by jste jít spát. Budu držet první hlídku.“ Pobídl je kočkodlak a sedl si na stráž. Ostatní ulehli ke spánku.
Druhý den ráno vyšli na cestu. Sor šel vedle Calimë a povídali si. ,,Tak jsi se probudila jo? Cítil sem to když se to stalo. Arnë kam jdeme?" Obrátil se na elfku pochodující v čele. Procházeli lesem a všichni byli ostražití. Elfka ukázala na konec lesa. ,,Půjdeme podél řeky, měla by vést do civilizace. Sorontule-Altaë, nevíte kam přesně řeka vede?" Odvětila Arnë. Kocour se nahrbil a nastražil uši. ,,Za chvilku jseme zpět, jdu napřed." Řekl kočkodlak a neslyšně se rozeběhl směrem k potoku. Běžel tiše a rychle. Skupinka ho následovala. Když přišli k řece, kocour seděl na břehu a sledoval proud vody. ,,Řeka vede k jednomu ze čtyř velkých měst. Númen, nevím jaká je tam situace. Ale měli bychom si sehnat pláště." Prozradil kočkodlak a Nildon ztuhl. ,,Númen? To není dobré. Budou tam temní. A rozhodně nestojíme aby nás tam odchytili." Zaúpěl elf a sundal si ze zad batoh. Z něho vytáhl tři černé pláště.
,,Museli jsme se jím když jsme procházeli skrz města." Vysvětlila Arnë a všichni si oblékli pláště. Jediný Sorontul neměl plášť. Přeci jen je to kocour. ,,Bude to tak dva dny chůze. Mohli bychom plout po řece kdybychom měli loďku." Vzdychl si kočkodlak. ,,Teď mě něco napadlo, nebydlí v týhle řece vodní nymfy? Mohli bychom je požádat o pomoc." Navrhl Nildon. Arnë pochybně pokrčila rameny. ,,Nymfy jsou zrádné, netušíme jestli budou mluvit pravdu. Navíc pochybuju, že nám pomůžou. Akorát nás tak utopí. Jejich sestry jsou Sirény, nezapomínej." Vyslovila své pochyby elfí bojovnice a kočkodlak zavrtěl ocasem. ,,Arnë má pravdu, ale zase nemáme času nazbyt. Nildone, připolej je." Rozhodl kocour a elf si klekl k hladině řeky. Položil dlani na vodu a dlaň začala zeleně zářit. ,,Noldaë, Tenrecya, Pociä..." Začal mlít jakási slova v elfštině a hladina řeky se zklidnila. Nildon vstal a z vody vykoukla hlava modrovlasé dívky. Zamrkala modrými řasy a opřela se o břeh čímž odhalila nahé ňadra. Nildon zrudl a odvrátil se. ,,Mm copak žádáte pocestní? Jsem vodní nymfa Guiada. Počkat! Vy jste elfové!" Zavrčela nymfa a odtáhla se od břehu když viděla elfí uši. ,,Emh já jsem člověk. A mám na vás paní Guiado prosbu." Začala mluvit rozpačitě Calimë a přišla blíž k řece. ,,Cítím z tebe ukrytou magii. Mm co si přeješ Atan?" Pokračovala Guiada. Cali klekla na kolena a sklopila hlavu. ,,Prosím, žádám vás nymfo. Propůjčte nám plavidlo. Potřebujeme se dostat co nejrychleji do města Númen." Vyslovila pokorně prosbu a kocour zaprskal. Bylo mu proti srsti aby se jeho paní takto ponižovala. ,,Dobře, jen protentokrát vám propůjčím plavidlo. Okouzlila si mne lidská dívko. Ale chci vás varovat. Ostatní nymfy nejsou tak hodné jako já. Nedaleko odsud jsou mé sestry, sirény. Budou vás lákat na strmé břehy. Dejte si pozor, jejich moc je větší než jejich. Mé plavidlo zmizí jakmile se dostanete do dosahu jejich zpěvu. Jsou tam prudké proudy, utopíte se bez lodi. Cítím z tebe krev paní Alcę. Byla to nejlepší kněžka všech dob. Proto ti pomohu dcero Alcę." Varovala je a na chvilku zmizela pod hladinou. Pak se vrátila na hladinu, v ruce držela čtyři modré šupiny. ,,Šupiny z ploutve Rareaka. Jsou vzácné a mohou je sehnat pouze vodní nymfy. Jakmile nasednete na loď, snězte tu šupinu. Za žádnou cenu ji nesmíte vypivnout ani zapít. Budou fungovat dva dny. Do té doby získáte schopnost dýchat pod vodou a odolávat zpěvu Sirén. Avšak pod vodou jsme silnější. Proto si dávejte pozor až se ponoříte. Nesmíte se nechat zlákat." Dala jim šupiny a odplavala pryč. Zničeho nic se na hladině objevila menší dřevěná plachetnice pro čtyři lidi s kajutou a s kormidlem. ,,Dobře nasedáme směr Sirény." Rozkázal Nildon a nasedli na loď. Jejich cesta je vedla na začínající dobrodružství.